Karolína Grohová o Pavlíně Špatenkové - letošní laureátce Ceny města Dvůr Králové nad Labem

S Pavlínkou Špatenkovou jsem se poprvé potkala, když jsem jako čtyřletá obdivovala fotografie sportovců v sokolské vývěsce v Revoluční ulici. Shodou náhod se tam v tu chvíli ocitla právě Pavlínka - přišla skříňku vylepšovat a viděla mě s jakým obdivem zírám na fotky. Pozvala mě s mamkou do Sokola.

Ještě ten den jsem si přišla zacvičit! 

Od prvního momentu mi přirostla k srdci. Byla to taková cvičitelka maminka - byla ke mně vždy laskavá a velmi obětavá. Dalších deset roků jsem třikrát týdně chodila cvičit do Sokola. Byla to moje vášeň - věnovali jsme se zejména gymnastice, atletice, šplhu, zúčastnila jsem se i Všesokolského sletu, přeborů sokolské všestrannosti, závodu v běžeckém lyžování, gymnastických soustředění a mnoho dalších aktivit, na které nesmírně ráda vzpomínám. 

Pavlínka se nám vždy věnovala nejlépe, jak dokázala. Vděčím jí, jejímu manželovi Mirkovi a Iloně Žitnákové (Petráčové) za to, že mi pomohli vybudovat všestranné sportovní základy, z kterých do teď čerpám, jak při studiu tělesné výchovy na vysoké škole, tak i při vrcholovém sportu, kterému se nyní věnuji. Také díky Sokolu jsem se poznala s mou dlouholetou nejlepší kamarádkou Káťou. 

Do Sokola jsem přestala pravidelně docházet, až když se má rodina přestěhovala do Vrchlabí. Ale i tak jsem přibližně 2 roky do dvorského Sokola na gymnastické tréninky dojížděla, protože pro mě bylo těžké přetrhnout ze dne na den všechny vazby, které jsem měla jak ke všem cvičitelům, tak i kamarádkám z cvičení.